What the fuck?

Let's go!

28. března 2011 v 20:47 | SY (Save Yourslef)
Ahoj zlata.
Neděle byla otřesná. Bylo mi babičky moc líto. Vypadala strašně unaveně a byla totálně vyhublá na kost. Ikdyž vtipkovala, což je u ní zvykem, nezdála se mi moc ok. Nějak jsem se tam psychicky složila a probrečela skoro celou návštěvu na chodbě. Nesnáším, když má takové ty kecy typu:,, Už abych to měla za sebou.'' Kéž by ji nic nebylo.

S jídlem to bylo bledé. Nebudu to vypisovat, bylo toho hodně, byli jsme ještě u druhé babičky a znáte to, jaké to u babiček s jídlem je.

A dnes? Pomalá smrt. Myslela jsem, že umřu. Zdály se mi příšerné sny, od jedné hodiny jsem pak nespala radši už vůbec. Hlavu jsem měla jako v ohni. Do školy jsem taky nic neuměla a to jsme psali 3 testy. Překvapivě jsem vše zvládla a i z testů budou snad jedničky. Na jídlo se mě neptejte raději :D. Potřebovala jsem energii. A zase to na mě nějak přišlo, to přežírání. Ale dnes je mi to jedno.

Jídelníček 28.března 2011
Snídaně: kukuřičené vločky s mlékem
Svačina: nic
Oběd: nic
Svačina: 1 buchta, 1 mufin, 3 misky kukuříčných vloček s mlékem, hranolky a piškoty :D dobrý mix, vím
Večeřě: nic
Pohyb: Asi tak 20 min. chůze :D
Dost ubohé, ale jak říkám, dnes je mi to jedno, jsem ráda, že jsem dnešek přežila.

Plán na 29.března 2011
Pak napíšu, jak jsem ho dodržela, snad to bude na 100% :).
1.Snídaně a oběd mrkev, nic jiného.
2.30 min. přes švihadlo, cviky na zadek a břicho.
3.Ráno se naučit psychologii a dostat ze zkoušení za jedna a napsat písemku z matiky aspoň na dva.
4.Konečně dobít MP3 přehrávač a najít klíče od bytu!!!
5.Vypít 2l vody (poslední dobou se mi to nedaří)
6.Přežít celý den!

A jak se daří vám? :)

Dear Ana...

26. března 2011 v 19:31 | SY (Save Yourslef)
My sweetie, where are you? It's awful and it hurts. When I was alone so I thought that I'll died. Wish you were here. Please, don't leave me alone. I want to be with you...

Měla jsem dost krušný týden. Plný zklamání a nabraných kil. Proto jsem se neozvala. Styděla jsem se. I teď se stydím. Tento týden bude ještě horší. Peklo ve škole. Jak s písemkama tak i se spolužačkama. Naštěstí na jídlo nebudu mít čas. Chci to už konečně zvládnout. Vypnu se a zvládnu to. Musím. Dnes jsem chytla hysterický záchvat ve vaně. Nějak jsem se sesypala. Po čase mi došly slzy a už jen zadržovala bolestné vzlyky. Naposled jsem brečela někdy na Silvestra a nějak se to nahromadilo. Muselo to jít ven. Ale stejně mi není o nic lépe.

Zítra jedu do Brna. Za babičkou. Je na tom špatně, leží v nemocnici. Proč ona!?
Snad zítra ještě napíšu.
Prosím o podporu, nutně potřebuji.

19.3.11 - Nenažrané prase

20. března 2011 v 7:05 | SY (Save Yourslef)

Ahoj...
Mám totálně pokaženou náladu. Jsem naštvaná, protivná a hlavně zklamaná. Mnou samotnou. Celý týden se držím, dokonce mi včera kámošky na bazéně řekly, že jsem zhubla, že mám štíhlější pas. Asi mi to vlezlo na mozek na tolik, že jsem si řekla, malý kousíček jablečného závinu mi neuškodí. Včera jsem měla totiž pečící den. Moc ráda peču. Různé buchty, nebo sýrové točence. Celý den jsem téměř nic nejedla a v noci vyžeru skoro všechno, co jsem upekla! A zvracet já nemůžu. Nejde mi to prostě.

Dnes nepozřu ani sousto! Dám si aspoň 30 minut na švihadlo a 30 minut posilování. Snad se mi to včerejší jídlo nikde neuloží, jinak bych se...

No a jinak dnes mám v plánu učení, moc toho naštěstí není, potom pohnout s ročníkovkama, napsat o sobě článek, jak jsem začala s Anou a pak se půjdu ven někam projít, ať nejsem celý den zavřená doma, ikdyž je tam chladno a hnusně... Snad dnešní den bude lepší jak ten včerejší.

Jinak hledám nějaké blogy. Které bych mohla navštěvovat. Klidně i ty, které nejsou pro Ana/Mia.

Snídaně: 2 cherry rajčátka a malinký kousek chlebu s paštikou ( na donucení mamky)
Svačina: nic
Oběd: nic
Svačina: 5 hranolků ( opět na donucení)
Večeře: nic
Tekutiny: 1L vody, 2 šálky zeleného čaje, 0,5L jablečného džusu
Hříchy: téměř celý plech sýrových točenců, skoro celý jablečný závin a pár lžiček tiramisu... aaa pomooc
Pohyb: 20 min. chůze, 45 minut plavání ( celkem 675 m), 1 hodina uklízení

18.3.11 - All you need is love

19. března 2011 v 7:28 | SY (Save Yourslef)
Ahoj!
Začínám. V brzké době přidám článek o tom, jak to vše začalo. Takový úvodní článek tohoto blogu. Teď bych jen chtěla vypsat své pocity. I přestože mám spousta přátel, nikomu nedůvěřuji. A občas už ani sobě. Vím, že se ničím, ale ta touha, ta síla, co mě táhne za mým snem je silnější než můj rozum!

Chci se smát, chci brečet. Chci obejmout, chci být sama.

Vše mne bolí. Jsem úplně vyčerpaná. Potřebuju dlouhou relaxační kůru. Ale mám spousta učení do školy. Takže další víkend zasvědcuji učení. Stejně venku sněží, takže na kolečkové brusle nebo na kolo stejně nemůžu. Ale půjdu dnes na bazén a budu ještě cvičit. Jen nevím, jak se dneska vykecám z oběda. No, nějak to udělám :D. Tak teď už ten jídelníček...

btw: Snažím se nejíst už od pondělí. Celkem se mi to dařilo, ale včera jsem si to pokazila tím kakaem a bebečkama :'(.

Snídaně: banán
Svačina: nic
Oběd: nic
Svačina: třičtvrtě tatranky a celé balení bebeček
Večeře: nic
Tekutiny: 1L vody, 4 šálky zeleného čaje a 1 šálek medové čaje ( všechny čaje slazené lžičkou medu), 1L kakaa slazeného cukrem :'(
Hříchy: asi 5 lžiček medu
Pohyb: cca 7 minut skákání přes švihadlo, 1h a 10 min chůze, 5 minut cvičení na zadek a nohy a 5 minut na břicho

Co na to říkáte? Je to špatné?

Proč přisypávat do rány sůl...

28. ledna 2011 v 18:49 | SY (Save Yourslef)
save-yourself.blog.cz

Když tak zauvažuji. Věčně se probírám v minulosti. Která už stejně nejde změnit. V budoucnosti se těším jen na praxi (práce ve školce s dětmi) a na to až úspěšně zkončím vysokou školu. Přítomnost vůbec nevnímám. Každičký den pracuju automaticky jako robot. Začátek týdne postřěhnu v pátek, který společně s víkendem uteče jako voda. A dalších pět dní přežívám myšlenkou na... ani nevím na co. Má osoba pobývá v jiné dimenzi. V dokonalém světě, kde je vše podle mých představ. Introvert? Já? Kdepak. Na venek se jevíme vždycky jinak, než jací ve skutečnosti jsme. Každý člověk má dvě tváře a v mnoha případech ta druhá není ostatním známá. Proto mě ostatní vnímají jako cholerika (který je směsicí emočně labilního člověka a extroverta) nebo také jako sangvinika.

Kdo by řekl do věčně usměvavého člověk, že celé noci propláče a že je uvnitř stabilní asi jako domeček z karet, co?

Konečně dojdeme k podstatě tohoto článku, který si stejně nikdo nepřečte a když už, tak nad ním jen mávne rukou a řekne si:,,Další rádoby duchaplný článek.'' Ale že by mě to štvalo...

Takže proč se trápit kvůli nekonečným problémům, které podle nás stejně nemají řešení. Když tedy nemají, proč se jimi zabývat? Je to logické, ne? A když už tedy mají nějaké řešitelné východisko, co proto něco udělat? Na první pohled se to může zdát nereálné nebo nám jen prostě chybí odvaha. Ale když už dojdeme k očekávanému výsledku, ten pocit, který pak bude pobývat v našem těle, je úžasný. A pokud naopak dojde k dalšímu neúspěchu, je to jen výzva a popohnání k tomu, abychom se nevzdávali. Jednoduše: Don't worry, be happy!

Today is Friday. V pátky chodím vždy ven... za kamarády. A já zůstala doma. Jsem totálně vyčerpaná. Potřebuji nabrat sílu a energii. Zregenerovat svou jak fyzickou tak psychickou stránku. Ale když ono je o víkendu tolik učení :(. Když už jsem u té školy... má práce nebyla kvapná a málo platná, na vysvědčení budu odměněna dvěma dvojkami a to z matiky a těláku (no jo, já vím, ostuda, ale na pajdáku je tělák celkem težký a já jsem navíc antitalent na sport, jo, a nejsou to výmluvy :D), takže jsem spokojená. Teď si dám pěkně horkou vanu s krásně voňavou a nadýchanou pěnou a pustím se nějaký film... obnovování začíná. Mějte se ;)

Kdo nehraje, nevyhraje!

Život není, co chceš, ale co vydržíš.

15. ledna 2011 v 23:41 | SY (Save Yourslef)
,, Já, ač mám spánek bezesný, mně včera sen se zdál...'' zní ponůrým a opuštěným autobusovým nádražím. Zpěv doprovází smích. Mineme poslední zastávku. Stojíme na přechodě. Taxikář nás s úsměvem pustí. Naoplátku se na něho laškovně usměju a koketně zamávám. Dále už mu nevěnuji pozornost.
,, Řekl: Lásko má, já stů...!'' nedozpíváme větu, neboť dostaneme další záchvat smíchu. Oči se mi zastaví na tyčce. Vykopnu nohu, abych si ji mohle podepřít o tyčku. Nešikovně se bouchnu do kotníku. I přes bolest se směju. Chlad mi přejel po zádech. Kolem samá temná zákoutí. Nebe černé jako inkoust. Ani jedna hvězda.
,, Koleje!'' vykřiknu a už k nim bežím, abych po nich mohla chodit a trénovat tak svou rovnováhu. Kamarádka mě ochotně následuje. Moc nám to nejde. Několikrát nám noha sklouzne a následuje pád. Ale i tak to nevzdáváme.
,, Kam jdete slečny, tímto tempen se nikam nedostanete,'' ozve se příjemný hlas od neznámého muže oblečen ve sportovní bundě a ve směšné čepici. Drží kytici. Možná že růží.
,, Co? Proč?'' hodím na něj otazník.
,, Jdete na Ohradu, ne?'' bleskově odpoví otázkou.
,, Ale ne, my jdeme přece do Valmezu,'' zapojí se kamarádka do konverzace.
,, To je na druhou stranu, ty tele!'' vyprsknu.
,, Tak do Lidče, no,'' zazubí se.
,, Já si ještě pamatuju, jak po těchto kolejích jezdil vlak,'' připomene se neznámý pán.
,, Tak to já teda ne,'' rozřechtám se.
,, Naposled tak v 94, to si musíte pamatovat.''
,, To jsem se zrovna narodila, ale to víte, že si to pamatuju,'' hloupě poznamenám.
,, Vy jste se narodila v 94 roce? To ale vůbec nevypadáte, to vám je 16?'' otáže se.
,, Ano, 16,'' potvrdím jeho domněnku.
,, Moje sestra zítra slaví 40 a to jsem si myslel, že je mladá,'' pousměje se sám pro sebe,'' právě k ní jdu, nesu ji kytku.''
,, A vám je kolik?'' zeptá se kámoška.
,,Nedávno mi bylo 49.''
,,Vypadáte teda mladší,'' zareaguju. Možná to dělala ta tma. Nebylo na něj moc vidět. Šla jsem pomaličku po kolejích... po zpátku. A přitom mluvila s tím pánem.
Kamarádce zvoní telefon. Vezme ho. Její rozhovor s druhým člověkem na telefonu nevnímám. Soustředím se vyloženě na toho neznámého tajemného.
,, Moje sestra se za mě modlila. Víte, já jsem dost pil. Modlila se, abych přestal. Teď můžu o sobě říct, že jsem bývalý alkoholik.''
,, Zlatá sestra,'' zamyšleně odpovím.
,, Když byla malá, všechno jsem ji učil. Číst. A taky jsem ji pomáhal s úkoly.''
Kamarádka položila telefon.
,, Už musím jít. Za sestrou. Tak vám přeji šťastnou cestu, ať dobře dojdete,'' popřeje nám.
,, Pozdravujte ji,'' zdvořile mu odpovím.
,, Tak nashledanou,'' loučí se a pomalu odchází... s úsměvem na tváři.
,, Naschle,'' dvojhlasně se s kamarádkou s ním také rozloučíme. Přistihnu se, že se také usmívám. On kráčí pryč po mokré cestě. Kroky se postupně vzdalují, až je není vůbec slyšet. Jen postava jde ještě stále vidět pod pouličními lampami. Opět mi po zádech přejede chlad. Zamyšleně jdu dál po kolejích, které končí někde ve tmě. Krok po kroku. Jeden neohrabanější než ten druhý. Klopýtání vedle klopýtání. Kamarádka mě bez zbytečných slov následuje...

Člověk vlastně nic nechce. Jen jednu maličkost. Chce být šťastný.

Jsi anděl netušíš, anděl co ze strachu mu utrhali křídla.

10. září 2010 v 23:24 | SY (Save Yourslef)
Ahoj!
save-yourself.blog.cz

Dlouho jsem nic nenapsala, víte, on na to nebyl čas. Vynahradím vám to v následujícím článku.
Začnu tím, jak se mám. V aktuální hodině, minutě, sekundě... mám pocit, že se mi svět zbořil jako domeček z karet. Smutná nálada mě dnes doprovází snad celý den. Ale s pomocí holek, jsem na to až tak nemyslela. Teď jsem ale sama a slzy nelze zadržet. Jsem doopravdy jak malá. Ubečená citlivka. Tak moc zranitelná. Klidně si do mě někdo rýpne a já se zhroutím. A důvod toho všeho? Víte, že já vlastně ani nevím? Něco mi chybí. Někdo. Komu bych to všechno mohla říct. Ano, někdo tu je, úžasný člověk, který mi rozumí. Ale já na to nemám. Jsem tak slabá...
Ve škole je to fajn. Včera a dnes jsem byla na seznamovacím kurzu. Byla jsem na pokoji s O. a D. a neustále jsme se řechtaly jako pominuté. Včera jsme hráli seznamovací hry, u toho jsme se taky všichni nasmáli, no a dnes jsme absolvovali procházku z Pradědu kolem nějakého potoka (nevzpomenu si na název). No bylo to maso teda :D. Chodili jsme po kluzkých kamenech, mezi kterými tekla normálně voda. Sem tam nějaký ten vratký most nebo žebřík. Adrenalin. Ale skamarádila jsem se i s holkama z béčka a jsou fajn. Celé to bylo fajn. Mám i fotky, možná že je později přidám.
 Sešla jsem se ještě dnes s kamarádkami ze základy. No a zítra se sejdeme ještě v hojnějším počtu, snad se to vydaří... moment, napiju se :D... jo, už dobré. Piju rajec s mateřídoškou, mňam :D. Ikdyž se cítím mizerně, snažím se rozveselit každou dementní maličkostí. Jinak bych už asi dávno odletěla na koštěti na kraj světa a postavila si tam domeček z lentilek. A bylo by tam krásně. Obloha po celý den zbarvená do teplého nádechu slunce. Vzduch by voněl čerstvým deštěm a vítr by si jemně vyhrával s mými vlasy.  A byla bych tam sama. Samotinká. A byla bych... šťastná?

Vaše SY

Pokud v kupé někomu smrdí nohy, otevřete okno!

4. září 2010 v 9:14 | SY (Save Yourslef)
Ahoj!
Musím vám sdělit, co nového ve škole, ale hlavně to, jak se mi vesele cestuje vlakem. Bratr mě sice
save-yourself.blog.czupozorňoval, že na kolejích Českých drah uvidím velice zvláštní věci, které jsem ještě neměla možnost vidět, ale nečekala jsem to tak rychle. Nejprve začnem u školy. Předměty jsou fajn, dělaly jsme rozřazovačky v angličtině, jsem v lepší skupině. S holkama jsem se skamarádila ještě víc, hlavně s cerkama, co jsou taky ze Zlínského kraje, ale celkově už se bavím, tak se všema holkama. Tedy ten vlak :D. Včera jsem jela domů ještě s jednou, už můžu říct, že s kamarádkou. Bydlí v Novém Jičíně. V kupé jsme se bavily a zavedly jsme řeč na krámy. Vedle nás seděl mladý kluk, ale měl sluchátka (aspoň jsme si to myslely :D). Pak jak jsem odešla, tak si prý nasadil druhé sluchátko do ucha :D. Dobré no, ona ještě musela s ním chuděra jet dál, já vystupovala v Hranicích. No a včera jsme jely zase s A. ( kámoška z Jičína :D) a s D. (kámoška z Lidečka- Zlínský kraj, jela domů z intru), obě spolužačky, kdyby to nebylo jasné, a sedly jsme si do kupé, kde byl opět nějaký mladý kluk, ale sluchátka neměl :D, tak jsme si dávaly pozor, každopádně mu asi ohluchly uši z našeho hlasitého smíchu. Když jsem si tam tedy sedly, ucítíly jsme dost nevábnou vůni. A. otevřela okno... pak jsme otevřely dveře od kupé a otevřely ještě okno na chodbě :D a já pořád říkala: ,, Božee, tady je ale... horko! ´´ Důvod? Náš milý spolujezdící, měl vyzuté boty a opřené nohy o protější sedačku. Pak mu to asi došlo a boty si obul. Šíleně nás to rozesmálo :D. No těším se na další jízdu vlakem. A ještě jsem včera šla sednout s mýma kámoškama ze základky jen tak na pokec. Dnes mám v plánu koupit si gatě a odpočívat po náročných třech dnech. Mějte se :).

Vaše SY

Obáváná cesta do školy se zdařila, ale návrat domů jsem si zpříjemnila oklikou přes Olomouc!

1. září 2010 v 19:48 | SY (Save Yourslef)
Ahoj!
save-yourself.blog.cz

Dnes jsem chtěla za každou cenu napsat článek a popsat vám své dojmy, neboť zítra už bych je zapomněla a nepopisovala  to už tak barvitě. Nejdříve vás seznámím s fakty! Chodím na školu do Přerova, přesedám v Hranicích na Moravě, dojíždím ze Vsetína. Bála jsem se, že to nezvládnu, tak jsem poprosila bráchu (vysokoškolák, nastupuje až v září), aby jel se mnou. Byl hodný a vyhověl mi. Zlato. Ve škole super. Holky jsou úžasné, dokonce už dnes s těmi, co se znám z facebooku, ale i které jsem poznala až ve třídě, jsme kecaly a smály se a s jednou dělaly takové ty magorské úchylárny. Ach :D. Kluk byl zvláštní, ale vypadal v pohodě. Zpáteční cesta byla poněkud zajímavější a lehce úsměvná. Nasedli jsme s bráchou do vlaku, který jen do Hranic. Na vedlejší koleji byl jiný vlak. Jel přes Hranice do Prahy a byl to rychlík. Tak jsme přesedli do něj. Rozjel se! A náš osud už byl zpečetěn!Přišla průvodčí a oznámila nám, že máme špatnou jízdenku, že ten vlak do Hranic bohužel nejede. No proč ne. V Olomouci, kterou jsem mimochodem navštívila poprvé ( takže měnší výlet do neznámých končin), jsme se otočili a v pohodě už dojeli až na Vsetín. Strastiplná cesta, líbilo se mi, jak se brácha cítil trapně, že to malinko podělal (že to řeknu takhle :D). Jsem ráda, že mám první den za sebou a že jsem to zvládla... kdo ví, jaký bude zítřek! A co váš první školní den?

Vaše SY

O mně?

30. srpna 2010 v 7:11 | SY (Save Yourslef)
save-yourself.blog.cz
Zákl. info
Jméno: Lucie
Věk: 16
Škola: Pedagogická Přerov
Město: Vsetín

Jsem cholerik/flegmatik, extrovert, emočně labilní, nerozhodná, v určitých věcech nejistá, šíleně náladová, veselá i smutná, odvážná, sebevědomá, namyšlená a egocentrická, nadřazená nad hloupými lidmi (já jsem samozřejmě chytrá, há ;)), snaživá, ve všem chci být nejlepší, občas citlivá jak těhotná ženská, přátelská, hlučná, výbušná, trpělivá i netrpělivá (jak kdy), dochvilná, ješitná, sobecká, spontální, hrdá na svůj prospěch ve škole, slušně vychovaná ( chm ;)), ale přesto drzá a nevidící si do pusy, nepořádná, ale ve věcech mám systém a vyznám se v nich, s pevnou vůlí, trpělivě kráčící za svým snem...

Největší cennosti jsou mí přátelé, rodina, králíček, samotně já sama o sobě jsem  pro sebe cennost ;)

Miluju/mám ráda hudbu, internet, rohlíky z tmavého pečiva, vodu, dlouhé válení v posteli, dramata a thrillery, rodinu, horkou vanu a sprchu, svůj polštář, kamarády, zdravý životní styl, zvířata, svůj domov, Slovensko (mám tam rodinu), večery s kámoši, ten pocit, když v pátek zkončí škola, cherry rajčata, seriál Dokonalý svět,školu, svoje oblečení, sebe, knížky a čtení, zábavu, kolečkové brusle, svou MP4, svůjfoťák, skákání přes švihadlo, kreslení, kytaru, focení, děti, jogurty, zeleninový salát, film Zelená míle, Forrest Gump, vsetínské okolí, léto, podzim, zelenou trávu, zapadající slunce, vůni deště po horkém dnu, rosu, déšť, svého králíčka, čerstvě povlečené peřiny, Svůj notebook, duhu, večery, kdy jsem sama,cákání v kaluži, pocit,když jdou všichni do školy a já jsem doma, koukání na hvězdy, vůně benzínu, laků a ředidel, originalitu,víno, smích, seriál MASH, kávu, večerní vzpomínání pži písničkách, de ja vu, Jitku Čvančarovou,  ...
Nenávidím/nemám ráda těstoviny, špagety, školní jídelny, bolest hlavy, hloupé 13-cti leté naivky, psaní stylem CaWKy JaKh ShE MHášH? a tisíc otazníku k tomu, játra, ranní vstávání, jaro, když je mi horko, když mi dojdou peníze, mobil (je to krám), když mi někdo chce vnutit názor nebo tvrdí, že jen on má pravdu, když mi nikdo nevěří a přitom je to pravda, cigaretový kouř (cigarety mi nevadí, ale ten smrad jo a jinak nekouřím), reklamy v TV i na ulicích, ranní fronty plné důchodců v supermarketech, když já si chci koupit sakra jen jeden rohlík na svačinu!!!, některé vsetínské spoluobčany, když jsem unavená a zralá do postele a musím si jít ještě vyčistit zuby, když nepochopím pointu něčího vyprávění, když si neumí někdo udělat srandu sám ze sebe a dělá uraženého, hádky, realitu...

Jinak kdyby jste se mne chtěli na něco zeptat, tak napište SEM!

Zatím.
Vaše SY

Co by si rád/a?

30. srpna 2010 v 3:13 | SY (Save Yourself)
No, ahoj...
Sem můžete psát. Cokoliv vás napadne. Reklamy, názory, připomínky, třeba i nadávky...
Záleží jen na vás ;)

Děkuji.
Vaše SY
 
 

Reklama